Císař Maxmilián I. na hradě Wels

První písemná zmínka o hradu Wels pochází z roku 776 n. l. Původně se hrad skládal z dřevěné stavby s palisádami a teprve ve 12. nebo 13. století byl přestavěn na kamennou pevnost. Koncem 12. století byl hrad dán do zástavy rakouskému vévodovi Leopoldu VI. a v roce 1222 jej konečně získal. Po vymření Babenberků se hrad dostal do držení Habsburků. Za císaře Maxmiliána I., který zde zemřel v roce 1519, byl hrad v letech 1508-1514 pozdně goticky přestavěn.
Jádro současného komplexu (hlavní budova) pochází z 11./12. století. V pozdním středověku byl hrad přestavěn do současné podoby. Gotické ohradní portály a mohutné klenby byly postaveny v letech 1435-1441. Císař Maxmilián I. nechal do roku 1514 doplnit pozdně gotické dveřní a okenní klenby, schodiště a modřínový strop v horním patře. Nejpůsobivějším detailem této přestavby je renesanční arkýř. V roce 1653 daroval král Ferdinand IV. komplex svému vychovateli knížeti Johannu Weikhardovi von Auersperg. Nad bývalým vchodem do nádvoří na západní straně je umístěn erb rodu Auerspergů. Východní křídlo je přístavbou z roku 1865, která byla k hlavní budově architektonicky upravena až v roce 1980. Dnes je na zámku Wels umístěna část městských sbírek, včetně největší stálé expozice městské historie v Rakousku, která se rozkládá na ploše více než 1600 m2.

Zámecká zahrada
Zámecká zahrada v průběhu času změnila svůj původní vzhled, ale stále vyzařuje zvláštní krásu. Díky měnící se květinové výzdobě zve návštěvníky k odpočinku a nalezení klidu a pohody. Zámecká zahrada je spolu se zámkem využívána také jako kulisa pro divadelní představení a koncerty.

Císař MAXIMILIAN I. (1459-1519)
Císař Maxmilián, jeden z nejmodernějších panovníků své doby, trávil kvůli svým politickým závazkům a několika válkám jen velmi málo času na jednom místě. "Poslední rytíř" pobýval ve Welsu mnohem častěji než jeho předchůdci a nástupci. Jeho blízký vztah k Welsu měl dva důvody: vlastnil hrad a rod Polheimů, jehož členové Wolfgang a Martin byli blízkými přáteli a důvěrníky císaře. Maxmilián často přijížděl do Welsu na své četné cesty a uděloval městu různá privilegia. Nechal přestavět hrad Wels a rozšířit radnici. Na konci roku 1518 přijel smrtelně nemocný císař do našeho města naposledy. Císař Maxi se domníval, že Wels je dobrým místem k umírání. Z Augsburgu přes Innsbruck speciálně odcestoval do Welsu, kde strávil poslední měsíc svého života, těžce oslaben četnými nemocemi a mrtvicí.
Proč právě Wels? Zámek v Linci, který mu také patřil, by byl pro císaře mnohem prostornější než poněkud stísněný a skromný hrad. Historikové se domnívají, že v tom mohla hrát roli pověrčivost. Maxmiliánův otec Fridrich III. zemřel na lineckém zámku.
Předpokládá se, že právě v místnosti za nádherným arkýřem v prvním patře jižního křídla zemřel. Nechtěl však zemřít jako panovník, ale jako obyčejný člověk a také si přál prostý pohřeb. Bez ohledu na to zmizel krátce po jeho smrti veškerý jeho majetek z hradu. Část z něj pravděpodobně odvezli jeho dvořané. Nakonec musel být Maxmilián dokonce pohřben za cizí peníze. Zemřel 12. ledna 1519 na hradě Wels. Jeho pohřební průvod se stal největší společenskou událostí (šlechta, salcburský arcibiskup atd.) na celá staletí. Pohřben byl ve Wiener Neustadt.